Jackovy zápisky #14 – Vyřadili jsme obhájce titulu, smekám před kluky klobouk

Václav Trávníček • 25.03.2011

Starší dorost VHK je letos výstavní skříní vsetínského hokeje. Svěřenci trenéra Luboše Jenáčka vybojovali účast v play-off a prvním soupeřem jim byla Slavie - loňský mistr. První utkání, hrané v hlavním městě, sice Valaši prohráli 1:2, na domácím ledě však předvedli velký obrat. Triumfem 3:1 osmifinálovou sérii srovnali a čtvrteční kanonádou 9:2 si zajistili účast ve čtvrtfinále. „Možná nejsme až tak zruční a až tak technicky dokonalí hráči, ale náš týmový duch a vůle po vítězství je perfektní,“ pochvaloval si kouč Jenáček ve 14. díle Jackových zápisků.

„Před posledním zápasem nadstavbové části v Českých Budějovicích jsme přemýšleli, v jakém složení na jih Čech odjet. Zvažovali jsme různé varianty, jak moc tlačit na pilu, abychom si nějakým způsobem vybrali soupeře pro play-off.. Věděli jsme, že v úvahu připadají hlavně Pardubice, nebo Slavia Praha. Východočechům už skončila juniorka a navíc mají skvělého gólmana Langhamera, který nás ve vzájemném utkání v Pardubicích vyčapal a my prohráli 2:0. Moc jsme si je na osmifinále nepřáli. Já ale nejsem zastáncem těchto praktik. Myslím si, že se má hrát pořád naplno a tak nějak to nechat osudu. O třetině jsme se o tom bavili s kluky v kabině, ale řekli jsme si, že prostě nebudeme spekulovat a půjdeme do toho naplno. Základ je vyhrát utkání a teprve až potom budeme zjišťovat, kdo na nás vyšel. A pokud to budou Pardubice, pokusíme se zvítězit a vrátit jim vyřazení z loňského play-off. Osud je zřejmě takový, že když nespekuluješ, možná ti i pomůže. Vyšla na nás Slavia.“

Slavia byla v euforii, otočila první zápas

„Věděl jsem, že nepůjde o stejnou Slavii, kterou jsme na domácím ledě porazili 6:0. Sešívaní udělali po Vánocích to, co téměř všechny extraligové kluby s širší hráčskou základnou: posunuli pět nebo šest hráčů do juniorky. A to se samozřejmě nebavím o Jaškinovi, který už hraje extraligu dospělých, a Hertlovi, který – ač je ročník 1993 – je zároveň klíčovým útočníkem juniorky. Kromě těch měli nahoře v juniorech pět šest hráčů, kteří jim do té doby tu hru dělali. Věděli jsme, že osmifinále se Slavii bude vyrovnané, otevřené a těžké. Chtěli jsme se proto pokusit vyhrát už první zápas v Praze. Když jde o střet vyrovnaných mužstev, je strašně těžké někoho porazit dvakrát za sebou. To můžeme vidět třeba v aktuální extraligové sérii Vítkovic s Pardubicemi. Jedenkrát vyhrají Vítkovice, podruhé Pardubice. Je to zkrátka ohromně vyrovnané.

První osmifinálové utkání na slávistickém ledě jsme měli dobře rozehrané, úvodní třetina byla nahoru – dolů. Mohla klidně skončit 4:4, protože oba týmy měly šance. Gólmani fantasticky chytali. Druhá dvacetiminutovka se zklidnila, ale ve čtyřicáté minutě jsme Dominikem Pokorným z nenápadné akce vstřelili první gól. Dominik zůstal schovaný u střídačky, dostal se k puku, ujel z boku sám na gólmana a chladnokrevně zakončil. Skóre 1:0 je stav, kdy potřebuješ odskočit na 2:0. Měli jsme šance, ale neproměnili jsme je. Stalo se nám, že jsme prodloužili střídání. Kluci chtěli moc hrát, až to přetavili v to, že byli na ledě déle, než měli. Nestačili jsme pak pokrýt určitý prostor, hráč Slavie vyjel z rohu mezi kruhy a perfektně to trefil Tomáši Kohnovi do víka. Bylo to 1:1 a vše směřovalo k prodloužení. Opakoval se ale stejný scénář, jako při naší první inkasované brance. Nestihli jsme včas vystřídat a po takovém nahozeném puku se to odrazilo k volnému hráči. My na to nezareagovali, neměli jsme na to tolik sil. Slávistický hráč do puku plácl a spadlo mu to tam. Bylo to 2:1. Zkoušeli jsme štěstí v power play, ale vyrovnat se nám už nepodařilo. Slavia byla v euforii, protože otočila dvěma brankami utkání a slavila vítězství. S trenérem Jirkou Veberem, který mimochodem dlouhá léta hrál za Vsetín, jsme se shodli na tom, že by zápasu více slušela remíza – rozhodlo by se v prodloužení. Byli jsme z toho dost smutní a zklamaní, ale řekli jsme si k tomu svoje. Zapracovali jsme hlavně na tom, abychom zkrátili dobu střídání. Navíc se nám do sestavy vrátil Pepík Daněk, takže jsme mohli hru roztáhnout do čtyř útoků. To byl důležitý prvek. Hokej v play-off je totiž hodně fyzicky náročný a opravdu jiný, než v základní a nadstavbové části.“

Kluci plnili skvěle taktiku, vyrovnali jsme sérii

„Do středeční odvety na Lapači jsme tedy roztáhli hru do čtyř pětek. Chtěli jsme na soupeře hned od začátku vlítnout, jak bylo na Vsetíně vždycky zvykem, a vytvořit si prvotní nápor. Měli jsme možná i trochu štěstí, protože se nám podařilo vstřelit dvě rychlé branky – v osmé minutě jsme vedli už 2:0. Slavia se sice postupem času zlepšila, vyrovnala hru, ale my pořád vedli. Kluci plnili taktiku, kterou jsme si řekli: když můžeme, tak útočíme. Ale vždycky to bude ze zajištěné obrany. Když nemáme sílu jít napadat, zavřeme střední pásmo a vytlačíme soupeře tak, abychom puky sbírali už v pásmu. Myslím, že jsme to odehráli výborně. Pak jsme však dostali nešťastný gól z úhlu, kdy to tam Tomáši Kohnovi nějak propadlo. Myslím, že ani Tomáš, ani ten střelec nevěděli, kudy se puk dostal za brankovou čáru. Nicméně i takové góly platí a z utkání bylo rázem drama. Soupeř začal hrát brzy po vstřeleném kontaktním gólu power play. My měli vyloučeného hráče a byli jsme na ledě ve čtyřech proti šesti. Naštěstí soupeřův obránce na modré udělal chybu, nezachoval chladnou hlavu. Martin Štrbík mu puk vypíchl, ujel a dal gól na 3:1, kterým rozhodl. Slavia sice ještě i potom zkoušela hru bez gólmana, ale vítězství jsme si už nenechali vzít. Srovnali jsme osmifinálovou sérii na 1:1.“

Fantazie, vyřadili jsme obhájce titulu!

„Myslím, že je velmi těžké porazit někoho dvakrát po sobě. Přesvědčila se o tom první Sparta, která měřila síly s šestnáctou Olomoucí. První utkání prohrála 3:4, druhý zápas smetla Hanáky 7:1 a rozhodující duel urvala až se štěstím na samostatné nájezdy. Před rozhodujícím čtvrtečním zápasem jsem klukům řekl, že musí mít víru za každého stavu. Musí si věřit, že dokáží otáčet zápasy. Když ze sebe vydá každý to nejlepší, jsme schopní rozhodující zápas se Slavií zvládnout. Viděl jsem hráčích obrovské odhodlání, nabuzenost. Na nějaké odfouknutí si nebyl čas. Kdybychom to udělali, soupeř nás smete. Slavia byla na čtvrteční duel ještě lépe připravená, než na středeční. Vedla 1:0 a 2:1. Tím, že jsme neprohrávali o více než jeden gól, jsme byli stále na dostřel. Kluci za tím šli jak za uzeným Věřili tomu, že mohou dát gól. A taky se jim to podařilo. Vyrovnali jsme na 2:2. Druhá dvacetiminutovka byla branková smršť. Vyhrát v play-off třetinu 6:1, to je neskutečné. Byli jsme v euforii, padalo nám to tam a vyhnali jsme výborného gólmana Slavie jsme z brány.

Posléze jsme nabádali kluky k tomu, aby si zápas užili, ale aby zároveň hráli zodpovědně. Všichni si pamatujeme utkání juniorů s Libercem, kdy Vsetín prohrával 1:7 a nakonec vyhrál 8:7. Hokej je prostě takový. Je na nás trenérech, abychom to ukočírovali, aby kluci nehráli lajdácký hokej. Myslím, že se nám to povedlo. Ve třetí části jsme přidali další dva góly a myslím, že jsme divákům připravili pěkný zážitek. Já, kolega Jirka Weintritt i náš skvělý vedoucí Zdeněk Markytán jsme měli obrovskou radost. Užili jsme si to stejně jako kluci. Jsem strašně rád, že jsme prolomili prokletí dorostu, který šest let nepřešel přes první kolo play-off. Dokázali jsme vyřadit obhájce titulu! Loni jsme měli možná talentovanější mančaft, i charakterově zdravý a byla asi smůla, že jsme na první kolo dostali tak kvalitního soupeře, jakým byly Pardubice. Nicméně z letošního týmu cítím ještě větší bojovnost. Možná nejsme až tak zruční a až tak technicky dokonalí hráči, ale náš týmový duch a vůle po vítězství je perfektní. Jdeme dál a ve čtvrtfinále se pokusíme porazit Vítkovice.“

Vítkovice? Silný soupeř pro čtvrtfinále

„Ostravský tým je velmi silný, navíc mu skončila juniorka, takže bude ještě nebezpečnější. Když byly Vítkovice v nejsilnější sestavě, porazily nás 8:1. Je ale třeba říct, že my v té době o nic nehráli, zatímco soupeř ano. Bylo by zkreslené, dívat se na čtvrtfinálovou sérii touhle optikou. Nicméně Ostravané mají výborný tým, což dokázali i tím, že porazili silné Karlovy Vary. My si ale věříme, že můžeme porazit každého. Chceme proto pozvat všechny fanoušky v neděli na Lapač. Ve čtvrtek vytvořili báječnou atmosféru, fandili a klukům to hodně pomohlo – zejména v době, kdy jsme prohrávali. Ti, kteří nad mládeží ohrnují nos a chodí jenom na muže, by se možná divili, že uvidí občas i lepší akce nebo větší zaujetí pro hru. Chlapi jsou samozřejmě chlapi, ale my jsme schopní nabídnout podívanou, kdy na ledě necháme všechno a budeme dřít za Vsetín.

Chtěl bych poděkovat i vedení klubu v čele s Lexou Jaškinem a Vlastíkem Palatým, že nám na naše poměry vytvořili nadstandardní podmínky. Kluci měli k dispozici iontové nápoje, ovoce, různé sladkosti. Hráči cítili slavnost toho okamžiku. Měli servis, který jim náš vedoucí Zdeněk Markytán, řečený Bóďa, rád poskytuje. Myslím, že kluci jsou charakterově zdraví, váží si toho a dovedou poděkovat. Cítí, že se pro ně snažíme dělat i něco navíc. Někdy i sami ze sebe nějakou korunu pustíme. Žijeme s nimi a toužíme společně uspět. Chceme pro vsetínské fanoušky uhrát dobrý výsledek.“

Nerad bych zapomněl: před kluky smekám klobouk

„Ještě bych rád vyzdvihl hráče, kteří se vrátili po zranění. Tomáš Kohn stál měsíc, absolvoval dva tréninky a odjel chytat zápas do Českých Budějovic a osmifinále se Slavií. Zkrátka v rychlém sledu měl čtyři utkání. Myslím, že se na to připravil i díky našemu trenérovi Miroslavu Kubovi, který se mu věnoval a pomáhal mu. Za to mu patří dík. Tomáš podal velmi dobré výkony, určitě lepší, než v průběhu sezóny. Byl naším stěžejním hráčem a v rozhodujících chvílích tým podržel. Měl vyhozené rameno, stejně jako loni. Tehdy s tím marodil osm týdnů, letos jen tři a půl týdne a šel do boje. Měl obrovskou touhu chytat. To samé platí pro Jardu Janebu, který utrpěl těžký otřes mozku. Normálně by neměl hrát. Po čtrnácti dnech byl ale schopný naskočit do tréninku a šel i do zápasu! I když zase dostal v prvním domácím utkání tělo, naskočil i do čtvrtečního duelu. Zjišťovali jsme přes doktora, jestli je možné, aby hrál. Kdyby se mu třeba nějak motala hlava, do zápasu ho rozhodně nepustíme. Jarda ale vypadal dobře a díky své obrovské touze hrát nastoupil. To samé platí pro kapitána Pepíka Daňka. V utkání s Vítkovicemi to vypadalo na přetržené vazy, ale nakonec je měl jenom hodně natáhlé a naražené koleno - i tak to měl v ortéze. Pepík se ale dvakrát se lehce sklouzl a hned naskočil do play-off. Nezbývá mi, že než před hráči smeknout klobouk. Tihle kluci mají můj obdiv a myslím, že to někam dotáhnou. Mají hokej rádi a dokážou se pro něj kousnout a leccos obětovat.

Samozřejmě k téhle trojici musím přidat i kluky, kteří jsou pode mnou déle, ať už je to Ondra Slováček, Víťa Pelc nebo Michal Žák. V pravou chvíli za to dokázali zatáhnout a podali fantastický výkon. Dokázali otočit celou sérii. Přidali se k nim i hráči, kteří v minulé sezóně hostovali v Novém Jičíně – Dominik Tobola a Martin Štrbík. Předvedli skvělé výkony a hráli dobrý hokej. Nerad bych někoho opomíjel. I kluci ze čtvrtého útoku jako Robert Neuwirth nebo Tomáš Surý, kteří sice nedostávají tolik prostoru, ale když jej už dostanou, hrabou na doraz. A když zrovna nehrají, fandí těm, co jsou na ledě a žijí s týmem. To dělá mužstvo, které pak může dosáhnout velkých věcí.“